Zvěř v mytologii

Zvěř jako symbol

Zvěř jako symbol

Řecké „symbolon“ znamená znak, značku, znamení. Symbol pak je znak zastupující obecný pojem, konkrétní představa, jež slouží k označení nějakého abstraktního pojmu. Např. srdce je symbolem spravedlnosti. Prvotní představa se přenáší do symbolické roviny na základě podobnosti, příbuznosti, sdružování představ. Nauka o symbolech a jejich užití se nazývá symbolika. Antická kultura vytvořila množství symbolů. Nemálo jich pochází z prvních dob křesťanství (jehož symbolem je kříž) a ze středověké kultury (např. symbolika rytířských erbů). Symboly byly vždy v náboženství, v poezii a ve výtvarných uměních důležitým prostředkem, jak zkonkrétňovat abstraktní pojmy a děje. Každá kultura se proto snažila o vytvoření souvislého jazyka symbolů, jehož znalost byla všeobecná a která přetrvává dodnes. Doposud jsou symboly přítomny i v lidových zvycích.Z různých speciálních symbolik může být pro myslivce poutavá symbolika zvířat a to těch, které zákon o myslivosti zahrnuje pod pojem zvěř. Z dostupných pramenů jsme shromáždili údaje o následujících druzích zvěře srstnaté a pernaté.

Jelen – byl zvířetem uctívaným již od pravěku na celém světě. Vzhledem ke každoročně se obnovujícímu paroží byl v mnohých kulturách a epochách symbolem plodnosti, růstu, vzniku i zániku. Mimoto byly jelení parohy – vzhledem k utváření a k barvě v době parožení – četným národům symbolem světelných paprsků a ohně; jelen byl tudíž zván slunečním zvířetem a zprostředkovatelem mezi nebem a zemí. V budhismu byl zlatý jelen symbolem moudrosti a odříkání. V Číně jevil se jelen jako sluneční zvíře příležitostně i záporně – symbolizoval vyprahlost a suchopár. V antice byl jelen vedle laně, posvátným zvířetem bohyně lovu Artemidy; boj jelena s jinými zvířaty symbolizoval boj světla s temnotou. Antika pokládala jelena též za nepřítele a ničitele hadů; s touto představou se setkáváme ještě v křesťanském umění středověku. Legendy o Eustachovi a Hubertovi vyprávějí o zjevení jelena nesoucího kříž mezi parohy.

Kamzík – v řecké mytologii se objevuje ve spojení s Panem, bohem lesů, stád, pastýřů, lovců, symbol spolehlivosti, sebedůvěry.

Laň – symbol mateřství nebo vůbec ženství; v pohádkách bývají ženské bytosti často proměněny v laň. V řecké mytologii byla laň zasvěcena Héře nebo Artemidě; její vůz byl tažen čtyřmi laněmi nebo jeleny se zlatými parohy.

Prase divoké – ve starém Řecku a v Japonsku byl kňour uctíván jako zosobnění síly a bojechtivosti. U Keltů bylo divoké prase symbolem vyšších kast – válečníků a kněží, a bylo pojídáno při náboženských slavnostech. Ve středověkém umění bylo symbolem démonična.

Zajíc - v lidovém podání byl zaměňován s divokým králíkem. – Pokládán za symbolické měsíční zvíře, poněvadž ve dne spí a v noci bdí. V pohádkách a pověstech mnoha národů jsou zajíc a měsíc ztotožňováni. Vzhledem k četnému potomstvu je pokládán za symbol plodnosti, symbol stále se obnovujícího života. Pro svou domnělou bázlivost platí občas za symbol strachu a zbabělosti, pro svou rychlost je v zajíci viděn obraz rychle ubíhajícího života. Vzhledem k jeho údajné schopnosti spát s otevřenýma očima, je pokládán za symbol bdělosti.

Medvěd – byl uctíván především severskými národy jako prapředek člověka, prostředník mezi nebem a zemí, jako král zvířat. V řecké mytologii byl medvěd průvodcem nebo vtělením Artemidy. Na Sibiři byl medvěd – pro svůj zimní spánek – dáván do souvislosti s měsícem, který také „odchází a přichází“. Ve středověkém umění býval medvěd – též pro svůj zimní spánek – symbolem stáří a smrti člověka. V křesťanské symbolice vystupuje většinou negativně – představuje ďábla nebo smrtelný hřích obžerství.

Vlk – může mít symbolický význam kladný, většinou však záporný. Jelikož dobře vidí ve tmě, byl pokládán – zvláště v severní Evropě a v Řecku – za symbol světla, a tak se příležitostně objevuje jako průvodce Apollóna. Jako pes i vlk mohl být průvodcem duší zemřelých. V germánské mytologii se vlk zjevuje jako nebezpečný démon, který vytím ohlašuje zánik světa. Křesťanská symbolika se vztahuje především na poměr vlk – jehně, přičemž jehně symbolizuje víru, vlk temné mocnosti. Ze sedmi smrtelných hříchů symbolizuje vlk obžerství a lakotu. Středověká lidová víra pokládala vlka za démonické zvíře, v jehož podobě se zjevují čarodějníci a čarodějnice, i sám ďábel. Také v mnohých pohádkách a pověstech symbolizuje vlk negativní síly. Příslovečný vlk v ovčí kůži je symbolem pro předstíranou bezbrannost.

Rys – ve středověku většinou symbolem ďábla. Jelikož mu byla připisována schopnost vidět i skrze zdi, stal se, při zobrazování pěti smyslů, personifikací zraku. Též symbol divokosti a lstivosti.

Vydra – symbolické zvíře měsíce. V Evropě příležitostně pokládána za průvodkyni duší zemřelých, v moderním pojetí symbol radosti, hravosti, dělení se s druhými.

Jezevec – v Japonsku jako symbol lstivosti nebo sebeuspokojení. V křesťanském umění středověku symbolizuje lakotu, lenivost, v pojetí moderní symboliky neohroženost, sebedůvěru.

Liška – v japonské a čínské mytologii démonické zvíře, které se může přeměňovat v různé podoby, především v lidskou. V některých indiánských kulturách je liška symbolem chlípnosti. V Evropě často zobrazením chytrosti a lstivosti; ve středověkém umění symbolem ďábla, lži, nespravedlnosti, nestřídmosti, lakoty.

Lasice – symbol opatrnosti, vzdoru, prohnanosti, lstivosti.

Hranostaj – vzhledem ke své zimní kožešině symbol čistoty, neviny a nedotknutelnosti – proto často používána na oděvech vládců. V křesťanském umění středověku symbolizoval hranostaj přemožitele ďábla, poněvadž loví a usmrcuje hady.

Veverka – v germánské mytologii zasvěcena bohu ohně a hromu. V umění křesťanského středověku symbol ďábla pro svou bleskovou rychlost a ohnivě červenou barvu; v moderním pojetí symbol aktivity a pohotovosti.

Drop – poněvadž je kohout doprovázen více slepicemi, v Africe pokládán za symbol polygamie.

Tetřívek – v pojetí moderní symboliky zosobňuje životní energii.

Krocan divoký – u Indiánů severní a střední Ameriky symbol plodnosti, symbol všeho požehnání, co skýtá země.

Husa divoká – v Egyptě a v Číně pokládána za prostředníka mezi nebem a zemí. V Řecku byla husa zasvěcena Afroditě, v Římě Junoně; platila za symbol lásky, plodnosti, manželské věrnosti, též ostražitosti, za posvátného ptáka.

Kachna divoká – na Dálném Východě považován kachní pár, obvykle spolu plovoucí, za symbol manželského štěstí.

Bažant – v Číně pokládán, vzhledem k hlasu – zpěvu a pohybům – tanci, za symbol harmonie v kosmu; hlas a zvuk úderů křídel byl dáván do souvislosti s hromem, tudíž s bouřkou, s deštěm a s jarem. Byl spojován též s plodností, se sexuální sílou. Ve středověku byl považován za ztělesnění šalby a klamu.

Holub – v pramenech se nerozlišuje domácí a divoký. V Přední Asii dáván do souvislosti s bohyní plodnosti Ištar. V Řecku zasvěcen Afroditě. Islámem pokládán za posvátného ptáka. V Indii, též u Germánů, tmavý holub věstil neštěstí a smrt. V křesťanském umění symbol mírnosti, prostoty a čistoty. Párek bílých holubů je populárním symbolem lásky; s ratolestí v zobáčku všeobecně symbolizuje mír.

Hrdlička – ve starověku prostřednictvím bohyň Ištar a Eset spojována se ženskou sexuální silou, pro křesťany symbol míru, mateřského principu.

Orel – jako symbolické zvíře velmi rozšířen; často dáván do souvislosti se sluncem a nebem, příležitostně s bleskem a hromem. V symbolice se nejvýrazněji uplatnila v mnohých kulturách jeho síla a vytrvalost, let směřující k nebi. Byl pokládán za krále ptáků a již od starověku sloužil jako symbol bohů a králů (Zeus, Jupiter, symbol římských legií, aj.). V bibli je orel symbolem boží všemohoucnosti; je atributem evangelisty Jana jako symbol duchovního vzletu jeho evangelia. Ze sedmi smrtelných hříchů symbolizuje orel pýchu, ze čtyř základních ctností spravedlnost. V heraldice slouží jako znak suverenity dodnes.

Jestřáb – pro svou loupeživost v umění křesťanského středověku symbolizuje smrt. Jindy symbol obezřetnosti a smělosti.

Krahujec – v Egyptě, též u Řeků a Římanů, dáván do souvislosti se sluncem.

Poštolka – v moderní symbolice zosobňuje rychlost, agilnost, přesnost v jednání.

Sovy - v Egyptě a v Indii byla sova ptákem mrtvých, od starověku dodnes je její houkání pokládáno za tajemné, neštěstí a smrt věštící znamení. V Číně byla dávána do souvislosti s bleskem (který rozjasňuje noc) a s hromem (který ruší ticho noci). Jelikož sova vidí v noci a jelikož byla pokládána za vážnou a přemýšlivou, stala se symbolem moudrosti, která přemáhá temnotu nevědomosti; jako taková se stala atributem řecké bohyně Athény. V křesťanské symbolice byl přičítán sově většinou záporný význam – jako symbol duchovní temnoty.

Volavka – v Egyptě posvátný pták. Vzhledem k dlouhému zobáku symbolizovala pátrání po skryté moudrosti, ale též zvědavost – poněvadž strká do všeho zobák. Volavka popelavá pro své zbarvení pokládána za symbol pokání. V moderním pojetí symbol iniciativního svobodného rozhodování a sebejistoty.

Straka – ve středověkém umění často symbolizuje zlo, pronásledování nebo brzkou smrt. V moderní symbolice představuje správné využití vědění, i okultního.

Sojka – v moderní symbolice zosobňuje správné využívání síly.

Havran – pro svou barvu, hlas a dotěrnost pokládán u mnoha národů Orientu i Západu za zlé předzvěstné znamení, ohlašující nemoc, válku, smrt. Ve středověku symbolizoval smrtelný hřích obžerství. Na druhé straně v mnoha kulturách pokládán, pravděpodobně mimo jiné i pro svou inteligenci, za božského a slunečního ptáka. V Japonsku byl poslem bohů. V Persii byl zasvěcen bohu světla a slunce. V nordické mytologii doprovázeli nejvyššího boha Odina dva havrani – Hugin (myšlenka) a Munin (paměť).

Vrána – v pojetí moderní symboliky nositelka intrik, zlodějství, též však bdělosti.

Racek – v novodobém pojetí symbol zodpovědného chování a vzájemné komunikace.

A nyní o psovi, čtyřnohém myslivcově pomocníkovi. – Již od starých dob byla symbolika psa vykládána protichůdně. V mnoha kulturách byl dáván do souvislosti se smrtí; střeží říši mrtvých, je průvodcem duší zemřelých nebo prostředníkem mezi světem mrtvých a živých (Cerberus). Také bohové noci se příležitostně zjevují ve psí podobě jako např. řecká Hekaté. Psovi připisovaná moudrost a též jeho silný pohlavní pud byly důvodem, že některé kultury (např. v Africe) v něm viděly prapředka civilizace. Pro svou příslovečnou věrnost se stal pes symbolem věrnosti a ochráncem především žen a dětí. V záporném smyslu byl pes pokládán za symbol nečistoty, neřesti a nízkosti, např. v islámu; téměř ve všech kulturách bylo jeho jméno ponižující nadávkou. Ve středověkém umění byl symbolem závisti, hněvu, zla, ale též víry a věrnosti.

Na závěr ještě několik přirovnání.

Lov – V Přední Asii a Egyptě obraz lovu tj. přemožení a zničení divokých zvířat, sloužil jako symbol pro vítězství nad surovostí, nepořádkem a nevědomostí. Lov jako cílevědomé pronásledování kořisti je v křesťanské mystice symbolem vášnivého hledání duchovních cílů.

Luk a šíp – Symbol války a moci. Luk často znamená životní sílu; šíp je symbolem rychlosti, pohybu, příležitostně zobrazuje sluneční paprsky (šípy Apollónovy). Amor vystřeluje lukem šípy lásky.

Peří – U mnoha primitivních národů symbol vegetace (podobný vzhled jako listí), má blízko k nebi a ke slunci (vzhled obdobný paprskům). Pérová ozdoba čelenky u některých indiánských kmenů je symbolem moci s úzkým vztahem ke slunci. V minulosti sloužilo peří též jako atribut sociálního postavení, např. péřový chochol na helmách středověkých rytířů.

Les – V náboženských představách a v lidové pověrčivosti četných národů hraje významnou úlohu jako posvátné a tajemné území, kde se zdržují dobří a zlí bohové, duchové a démoni, diví muži, víly, atd. V mnohých kulturách nacházíme posvátné háje, které skýtaly azyl. Představuje symbolicky něco nadpozemského, tajemství skrývajícího, zvláště v lidové slovesnosti – pohádkách, pověstech, písních.

Zelená barva - Barva rostlinné říše, rašícího jara, každoročně se obnovující přírody, tudíž barva naděje, svěžesti, barva zprostředkování mezi červení ohně pekelného a modří nebe, barva moudrosti (též podle islámu), barva dlouhého života. Proto je tedy myslivecká barva zelená.

 

Doc. MUDr. Jaromír Kovařík, CSc.

 

Řád svatého Huberta se sídlem na Kuksu

Sídlo

Řád svatého Huberta 
se sídlem na Kuksu
544 43 Kuks
okres Trutnov
Česká republika

Kontakty

Tel: +420 123 456 789
E-mail: info@radsvatehohuberta.cz

Newsletter

© 2018 Řád sv.Huberta. Všechna práva vyhrazena.

Created by canalmedia